1 Samuel 1
1 V Efrajimském pohoří, ve městě Ramatajim-sófímu, žil kdysi muž jménem Elkána. Patřil ke kmeni Efrajimovců a byl synem Jeróchama, jehož předky byli Elíhú, Tochú a Súf.
2 Elkána se oženil se dvěma ženami. Jedna z nich - jménem Penina - přivedla na svět několik potomků, zatímco druhá, která se jmenovala Chana, byla neplodná a žádné děti neměla.
3 Pravidelně každým rokem se Elkána s celou svou rodinou ve stanovený čas vypravil na cestu do svatyně v Šílu, aby tam uctil všemocného Hospodina a přinesl mu své oběti a dary. V té době zastávali v Šílu kněžský úřad Chofní a Pinchas, dva synové nejvyššího kněze Élího.
4 Kdykoliv Elkána předložil Hospodinu svou oběť, vzal část, která mu náležela a spravedlivě ji rozdělil mezi Peninu a všechny ostatní členy své rodiny.
5 Pouze Chaně dal pokaždé dvojnásobný díl, protože ji navzdory její neplodnosti nadevše miloval.
6 Její bezcitná sokyně Penina však naopak využívala každou vhodnou příležitost, aby Chanu dráždila. Často se nepěkně vyjadřovala o její neplodnosti, a ponižovala ji ostrými urážkami.
7 Tak to šlo rok za rokem a pokaždé, když rodina putovala do Hospodinovy svatyně, urážela ji Penina tak dlouho, až Chana pro samý pláč a zármutek nemohla ani jíst.
8 Její muž Elkána se ji snažil těšit a říkal: "Neplač a raději něco dobrého sněz. Nemá cenu trápit se věcmi, které stejně nezměníš. Podívej se na to z té lepší stránky. Vždyť máš přece mne, svého muže, a to je víc, než kdybys měla deset synů."
9 Jednou, když zase byli všichni v Šílu, odešla Chana po obětní hostině k Hospodinově svatyni a zůstala stát nedaleko jejího vchodu, u kterého jako obvykle seděl kněz Élí.
10 S hořkostí v srdci se Chana s pláčem modlila k Bohu a
11 slibovala: "Ach, všemocný Hospodine! Prosím tě, pohlédni na zármutek a ponížení své služebnice, rozpomeň se na mne a pomoz mi. Odejmi ode mne, prosím, mou neplodnost a daruj mi syna. Jestliže mou prosbu vyslyšíš, slibuji, že ho na celý život zasvětím tobě do služby a na znamení toho, že je tvůj, mu nikdy neostříhám vlasy."
12 Zatímco se Chana tak usilovně a vroucně modlila, kněz Élí ji zpovzdálí pozoroval.
13 Netušil, že Chana v duchu rozmlouvá s Hospodinem. Protože si všiml, že se její rty pohybují, ale neslyšel žádný hlas, pokládal ji za opilou.
14 Řekl: "Jak dlouho se tady ještě budeš v tomto stavu předvádět? Jdi se raději domů vyspat a víno nech vínem."
15 Chana však Élímu odpověděla: "Ach ne, můj pane, já nejsem opilá. Jsem pouze hluboce zarmoucená. Nezapíjela jsem svůj žal, ale přišla jsem Hospodinu předložit své trápení a prosím ho o pomoc.
16 Neměj mi to tedy za zlé a nepokládej mne za ženu, která neví, jak se má chovat. Vždyť jsem se zde ve svém smutku a tíživé beznaději jen pokorně a upřímně modlila."
17 "V tom případě je všechno v naprostém pořádku," omluvil se Élí. "Jdi klidně domů a už se netrap. Neboť Bůh Izraele ti jistě dá to, o co jsi ho tak naléhavě prosila."
18 "Ach, děkuji, pane! Doufám, že na mne budeš vzpomínat jen v dobrém," řekla radostně Chana. Pak se s Élím rozloučila a odešla. Když se s novou nadějí v srdci vrátila ke stolu, dobře se najedla a na její tvář se opět vrátil úsměv.
19 19-20 Na druhý den hned časně zrána rodina vstala a po společné bohoslužbě se vydala na zpáteční cestu domů do Rámy. Krátce po návratu Hospodin vyslyšel Chaninu naléhavou prosbu a ona se svým mužem Elkánou skutečně otěhotněla. Když přišel její čas, porodila syna a řekla: "Svého chlapce jsem si vyprosila od Hospodina, a proto se bude jmenovat Samuel (což znamená Vyprošený od Boha)."
20 ***
21 21-22 Když se Elkána za nějaký čas opět vypravil s celou rodinou na cestu do Šíla, aby tam podle svého slibu přinesl Hospodinu každoroční oběť, jeho manželka Chana zůstala se svým synem Samuelem doma a svému muži řekla: "Půjdu s vámi, až chlapec trochu povyroste a přestanu ho kojit. Potom ho odvedu do Hospodinovy svatyně a už navždy ho tam zanechám."
22 ***
23 "Dělej, jak uznáš za vhodné," odpověděl jí nato Elkána. "Dokud kojíš, zůstaň se Samuelem doma. Budu se modlit, aby se všechno stalo tak, jak si přeje Hospodin." Chana tedy zůstala doma a pečlivě se starala o svého syna.
24 Když Samuel povyrostl a Chana ho přestala kojit, vzala tříletého býčka, půl pytle bílé mouky, měch vína, a přestože byl chlapec ještě malý, odvedla ho za doprovodu celé rodiny do Hospodinovy svatyně v Šílu.
25 Tam dala nejprve porazit býčka a spolu s ostatními dary jej předložila Hospodinu jako svou oběť. Potom svého syna uvedla k Élímu a
26 řekla mu: "Vzpomínáš si ještě na mne, můj pane? Já jsem ta žena, která před několika lety stála kousek od tebe před vchodem do svatyně a usilovně se modlila k Hospodinu.
27 Prosila jsem tenkrát o tohoto chlapce. Hospodin mou naléhavou modlitbu vyslyšel a dal mi, oč jsem ho žádala.
28 Vyprosila jsem si od něj syna a slíbila jsem, že ho na celý život odevzdám do jeho služby. Vyžádala jsem si ho od Hospodina pro Hospodina." Jakmile to Élí uslyšel, poklonil se před Hospodinem a spolu s Chanou mu děkoval.